Zpátky do práce, licence, oblečení a kurz.
Opatření ohledně Covid-19 ovlivnila všechny kolem nás nejen v osobním, ale i pracovním životě. Na konci října přišlo nařízení, že máme zůstat doma za poměrnou část platu s tím, že se uvidí, jak se vše bude vyvíjet. Na listopad volal strojmistr, že se nic nemění a že nadále máme zůstat doma a učit se, navíc nám do systému přibyl jeden e-learningový kurz. Koukám tedy do předpisů, které jsem si opatřila v tištěné podobě, plním e-learning, ale už mi hodně chybí výcvik „v terénu.“ K tomu je tu také problém s dovolenou, kterou si prý máme vybrat do konce roku. Po zkušební době (červenec – září) už byl nárok ji čerpat, ale vždy, když jsem ji chtěla, přišel jeden nebo druhý kurz a teď jsme doma. Větší část proto s vedoucím plánujeme až na prosinec na Vánoce, něco si dávám na listopad (i když jsme doma), ale je to taková z nouze ctnost.
Licence strojvedoucího, Federace strojvůdců
Mezi tím mi také po téměř dvou měsících přišla domů licence strojvedoucího. Vypadá tak nějak jako řidičák nebo občanka, takže další kartička, co u sebe musí člověk mít. Snad dostanu od Ježíška větší peněženku, abych tam vše uspořádala. Už jen k této práci mám tři kartičky a kdoví, co dalšího přibude :-D.
Ještě před nucenou pauzou jsem se upsala a vstoupila do Federace strojvůdců. Hlavní výhodu vidím hlavně v pojištění odpovědnosti, které federace nabízí pro případ způsobení škod při mimořádných událostech. Je jasné, že na dráze se pohybujeme v milionech Kč a taková jistota za zády, navíc s právní ochranou, je nutná. Od Federace jsem už teď dostala plánovací diář, kam se budou hezky zapisovat směny v příštím roce.
Zpátky do práce
Naštěstí před posledním listopadovým týdnem zazvonil telefon a v něm skvělá zpráva – můžu zpátky do práce. Hned na pondělí a úterý mám posun na depu. Snažím se do toho praktického poznání rychle dostat. No, je to těžké, téměř měsíc sezení doma, předtím samostudium na depu a týden v kurzu. Tak dlouhá doba mimo mašiny, hlavně takhle v začátcích, je hodně znát. Naštěstí mám trpělivého strojvedoucího, který má celoživotní zkušenosti a může mi toho hodně předat. Neustále mě zkouší a já mám často hlavu zavařenou, jak to jen je. Řešíme techniku, dopravu a vše, co s dráhou souvisí.
Také jsme došli na téma, že spousta strojvedoucích má stejně jako já ráda motorky a že čas od času jezdí i na projížďky. Tak třeba se s nimi také někdy svezu, i když jen na dvou kolech. Došli jsme také na téma, že rád skládá básničky/písničky a že je autorem několika textů písní o dráze. Moc se mi to líbí a odkazuje mě na YouTube, že s dalšími kamarády ze železnice natočili videoklip k první z nich. Vše na vlastní náklady, ale nakonec to zveřejnily České dráhy i na svém profilu. Škoda, že nemají natočené i ty další.
Co je také zásadní, díky předchozím složeným zkouškám už můžu oficiálně začít s aktivním výcvikem! Konečně je to tu, navíc po měsíci doma, ale na depu to není naštěstí v takových rychlostech a můžu si tak při přípravě vyzkoušet Regionovu, „Krávu“ nebo „Katra.“ Dva dny na depu nám dávají dostatek prostoru, takže jsem si nakonec vyzkoušela i najetí na točnu nebo do dílny. No hrozný pocit najíždět tak, abych z toho nevypadla a nebo na centimetry proti zdi, když nárazníky zajíždějí do výklenků ve zdi. Uf, mám to za sebou, to že je venku zima, mi ani nepřijde, protože je mi z toho takový vedro, že bych mohla být v tričku. Na závěr máme i jeden výjezd na trať, tak si zkouším jet na automatiku i na ruku. To jsem si také vyzkoušela hned další den, protože moje další směna byla na trati. Jediné, s čím mám zatím největší problém, je odhadnutí doby, kdy a jak mám brzdit. Většinou brzdím dřív, než je nutné a pak se plížíme k nástupištím jak šneci. Ale to se prý vychytá, lepší, než to projet.
Poslední směna v listopadu mě čeká třetí záloha. Na ní jsem ještě nikdy nebyla, takže jsem zvědavá, jak to probíhá. Opět máme jinou mašinu – „Gargamela,“ která je asi nejnovějším strojem v našem depu. Strojvedoucího už znám z dřívějška, takže nám to hezky ubíhá. Jedno je jasné, moc mě tohle baví a těším se na další směny.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Pracovní oblečení
Pracovní oblečení je také kapitola sama pro sebe a když si to vybavím, vždy mě to rozesměje. 😀 Díky složení zmiňovaných dvou zkoušek už mám nárok vyfasovat kompletní pracovní oblečení. Ještě právě před pauzou jsem stihla dojít do našeho skladu a s paní, co to tam má na starost, jsme vyplnily objednávku. Probíhá to tak, že má člověk přidělen určitý počet bodů a ty promění za oblečení. Každý kus „stojí“ nějaké body, takže si může každý sám vymyslet, co si chce objednat. Bohužel v našem skladu nemáme k dispozici oblečení na vyzkoušení, takže vše vybíráme jen podle tabulek a obrázků. No byla jsem zvědavá, jak mi to bude. Celý život mám problém s nákupem oblečení, protože jsem na holku moc velká, ramenatá, mám dlouhý ruce a nohy a celkově mi jen tak něco nesedí. Jak se teď napasovat do pánské konfekce s tím, že tu mám k dispozici jen tabulky velikostí? Tak něco vybíráme a čekám, kdy zazvoní telefon, že to dorazilo.
Oblečení přišlo po měsíci, tak si – zase v jiném místě – vyzvedávám obří krabici. Věcí bylo dost, ale že dostanu takovou krabici, za kterou se skoro schovám, to jsem nečekala. Tak se s tím sunu přes všechny peróny, lávku, až k nám do depa, kde mám naštěstí auto. Jako bych to tušila a nemusím se s tím vláčet domů vlakem. Doma po rozbalení přišlo překvapení. Téměř do všeho bych se vešla dvakrát a některé střihy jsou poněkud zvláštní :-D. Naštěstí nepropadám panice a spíš se tomu směju. V tom bych se mohla postavit do zelí a ne jezdit. Trička a mikiny se dají unosit i větší, alespoň mě to nebude nikde škrtit, ale kalhoty i zimní bundu budu muset bohužel vyměnit. Chápu, že strojvedoucí jsou urostlí chlapi, ale tohle je oblečení na medvědy. Nejlepší byla čepice a šálo, to mi sedí dobře. 😀
Jak jsem pak zjistila, hold to musí člověk tak nějak otestovat, co mu je a není a vracel skoro každý. O týden později fasoval kolega, kterému už jsem se zmiňovala, že to asi bude také vracet. Jeho zděšení bylo podobné a je v tom prý podobná koule, jak já :-D. No nic, tak posílám některé věci na výměnu zpátky. Opět odhaduji, jaká velikost by mi mohla teď sedět a jen doufám, že to nebude zase trvat měsíc, než to přijde. Aby to nedopadlo tak, že si to takhle budeme posílat tam a zpátky celý rok a než vychytám velikosti, budu mít nárok na další oblečení, no uvidíme.
Kurz
Je prvního prosince, chystám se znovu do práce, mám mít noční myčku. Je ještě čas, tak akorát sepisuji tento článek, když mi volá vedoucí strojmistr a říká mí něco v tomto smyslu: „Hele, aktuálně naplánované směny rušíme, jdeš na dovolenou už teď a od 7. do 23. 12. nastupuješ na zbytek druhého kurzu do České Třebové, který byl přerušen…“ Co? No, „lepší zprávu“ jsem dostat nemohla… Teď je úplně ideální čas na to zmizet na tři týdny z domu, místo dovolené před Vánoci bude člověk tvrdnout někde na učebně… Co mě mrzí nejvíc, že jsme se konečně vrátili na mašiny po takové době, těšila jsem se, že si zajezdím, ale zase víceméně na měsíc půjdeme zpátky k učení… Vím, že se učit musím, ale přijde mi, že načasování různých fází výcviku není ideální. Nicméně, nedá se nic dělat, musím poslouchat a akceptovat to, jak to je… Naštěstí mě uklidňuje táta, když říká, že si ještě hodně zajezdím.
Takže rázem se během minuty vše mění na úplně jinou rovinu. Kromě toho, že tedy musíme dárky, cukroví, úklid atd. pořešit teď, moc mě mrzí jedna věc. Příští týden má být poslední točení u nás na depu pro čtyři strojvedoucí, kteří odchází do důchodu. Moc jsem se těšila, že bych se tam šla podívat, určitě to bude zážitek a ráda bych se alespoň viděla s ostatními, ale nic, tak snad někdy příště.
