Za úvodní foto díky „Štěpán Czech“
Práce jako strojvedoucí je velice specifická a spousta lidí si ani nedokáže představit, co všechno to obnáší. V poslední době mám ale pocit, že si to neuvědomují ani naši kdejací systémoví specialisté a ředitelé kdejakého oddělení, co tu máme. Na dráze jsem sice chvíli a vést vlaky mě hodně baví, jenže to je vlastně to nejmíň, co děláme nebo co vám nakonec přinese radost. Vše kolem je totiž taková psychická a fyzická zátěž, že vás to přestává bavit.
Dopis od ministra
Na konci června se bohužel v Bohumíně stala vážná mimořádná událost, za kterou zaplatil svým životem jeden kolega. Je mi moc líto toho, co se stalo a že mu byla osudná jeho profese. Na základě toho pak přišel od Ministra dopravy srdceryvný dopis, který si tady můžete přečís…
Ministr například zmiňuje, že zavedli monitoring licence strojvedoucího, abychom dodržovali odpočinky a měli směny maximálně 13 hodin. No jo, ale když vám zaměstnavatel dá směnu, ve které vám napočítá přerušení, tak sice krásně splňujete tyhle doby, ale v reálu jste v zápřahu mnohem víc. Co například směna s nástupem v 7:28 a koncem 20:28 – je to přesně 13 hodin, jenže od 13:03 do 14:48 vám tam dá na 1:45 h přerušení a počítá se jen 11:15 h práce. Co asi za ty necelé dvě hodinky uděláte? Stihne se maximálně nějaký oběd a jdete zpátky na mašinu, jenže do normy se počítá jedenáct hodin místo třinácti a samozřejmě to pak chybí v celkovém součtu hodin za měsíc a musí se víc do práce a méně odpočívat, méně času na soukromý život. Další příklad – nástup ve 20:17 a konec druhý den v 9:10, v práci je člověk zase prakticky 13 hodin, ale do normy se počítá čistých 9 hodin s tím, že máte 3:53 hodin v noci přerušení. A takových směn je spousta a každý se s ní setkal. Takže to sice zní hezky, jak se hezky sledují délky pracovní doby, ale v práci je člověk mnohem víc, než je psáno, protože se spousta hodin nepočítá.
Prý máme nastupovat do práce co nejodpočatější a co spaní na nocležnách, kde jsou papírové stěny a slyšíte každý krok dalšího kolegy, co jde spát později, kde slyšíte spláchnutí záchodu, ruch z práce nákladních dopravců v noci? Jak mám usnout v 19:42 v pokoji, kam celé odpoledne svítí slunce a nedá se tam dýchat a při otevřeném oknu tu není klid a je tu světlo? A jak být následně připravena na nástup ve 3:05? Tabulkově to vychází krásně na odpočinek, ale opravdu by si ministr odpočinul na 100%? A co je mě po rozpálené krajině, to se bojíme napsat, že máme stroje kde jsme jako v sauně? Když mám za zadkem rozpálenou strojovnu nebo motor, co vaří, je strojvedoucí úplně svěží? Když má na stanovišti 40°C a víc, osvěžující voda se mu za tu jízdu ohřeje na zalití kávy, nemá čas si dojít na záchod, protože jsou všude rychlé obraty a minutové pobyty…
Dále se tu píše o ETCS, ale kdy a kde bude zavedeno? Na lokálce se toho v nejbližší době asi nedočkáme a my nejsme lidi, u nás nejde o životy a bezpečnost… Do toho nám od 1. 7. začal platit nový předpis od Správy železnic D1. Místo toho, aby se předpis zjednodušil a zaštiťoval ho stát, tak si správce infrastruktury napíše předpis pro sebe, jako by si například psalo ředitelství silnic a dálnic pravidla silničního provozu. Předpis navíc nabobtnal na 657 stran (s prvními změnami) a samozřejmě se změnily další interní předpisy s tím související.
„Tak fíro, uč se, udělej nám testík a seznamuj se se změnami, čti si další předpisy, opatření a nařízení, která ti denně chodí to tabletu a zaměstnaneckého portálu, však nemáš nic jiného na práci, než pořád něco číst a nezapomeň si přečíst ještě ten dopis od ministra!“
Dotazník od ministra
Na základě dopisu od ministra vytvořilo nějaké silně odborné komando z ministerstva dopravy a drážního úřadu dotazník, který nám po měsíci od dopisu přišel. Dotazník je anonymní a veřejný, takže ho může vlastně vyplnit kde kdo, ale tak snad se najde dost kolegů, kteří to vyplní a doufejme, že přijde nějaká změna.
Po úvodu, kolik je vám let, jak dlouho pracujete jako strojvedoucí a u koho, přijdou trochu zavádějící dotazy typu:
Co považujte za největší problém z pohledu bezpečnosti?
- Technický stav vozidel
- Nedostatek času ve směně (přípravné časy, obraty vozidel, krátký čas na střídání)
- Nevyhovující zázemí pro odpočinek a spánek
- Jiná
Upřímně, pro mě je to všechno. Za poslední dva měsíce nemám směnu, abych neřešila nějaký technický problém. Jednou nejde spínač řízení, pak se rozbije brzdič, následně nefungují směry, permanentní problém se zavíráním nebo otevíráním dveří, pak vám mašina nebo vůz nesvítí, začne postupně přibrzďovat, nejde UIC kabel, informační systém atd. atd.
Nedostatek času ve směně je také paráda. Už si vůbec nevzpomínám, kdy jsem měla čas na oběd, jako to mají všude jinde. Pravidelně si musím vozit jídlo v krabičkách a jíst za jízdy (bezpečnost především, že) a v krátkých pauzách se naučit na povel čůrat, protože jinak na to není čas. Nejednou jsem si mohla dojít na WC až po 7 hodinách. Tabulkově totiž vše krásně vychází, ale v provozu to vypadá úplně jinak. Více to proberu dál.
Nevyhovující zázemí. Jo, někde máme zrekonstruované nocležny, jinde ne a pamatují „krále klacka“ a je to někdy takový hnus, že se toho nechcete ani dotknout, natož tam odpočívat. Ale i po té rekonstrukci to nebývá úplná sláva. Máme sice krásně vymalováno, vše nové, ale stěny jsou jako z papíru, a tak si můžete rovnou lehnout ke kolejím a vyjde to nastejno, protože klid tu rozhodně není. A nejlíp, když vám pak za hlavou dupou jiní zaměstnanci, co nastupují do práce… Proti argumentem může být to, že můžu odmítnout nastoupit do práce, ano, to můžu, ale tím přidělám práci akorát strojmistrovi, který za celkový stav vůbec nemůže a můžu odmítat takhle pokaždé? Opravdu s tím pak někdo něco udělá, když nebudu nastupovat do práce a budu pořád říkat, že jsem neodpočatá?
Další dotaz související – Stává se Vám, že nastane technická závada během jízdy na hnacím vozidel, která ovlivní Vaši pozornost? – Ne asi, když jezdíme s tím co máme a permanentně tomu něco je – odpovědi:
- Ano, stává se to několikrát za měsíc
- Ano, stává se to jednou za 3 měsíce
- Ano, stane se to jednou za rok
- Ne, nestává se to
Odpověď A ani nedostačuje stavu posledních dní, kdy se to stává několikrát do týdne. No a pak dotaz se stejnými odpověďmi na závady na infrastruktuře – tak jednou jim nejde návěstidlo, pak zase přejezd, pak mají blbě značená návěstidla, blbě napsané rozkazy, jednou musíte mimořádně zastavit nebo čekat pro nastoupení zaměstnance SŽ…
Dále pak dotazy, zda jezdím pro více dopravců nebo si přivydělávám jinde, zda porušuji předpisy. A jak by to asi šlo, když jsem permanentně v práci, volno skoro žádný nemám, ale sotva splňuji normu. A když přijdu domů, tak jsem ráda, že si oddechnu a mám na chvíli od toho všeho pokoj. Ještě tak jít jezdit jinam, to tak…
Celkově si v tom dotazníku tak nějak zasedli na odpovědi v rozmezí – měsíc, 3 měsíce, jednou za rok a nestává se to. Jako nevím, co jim to řekne o provozu, ale otázky by podle mě měly vypadat úplně jinak. U některých je vidět, že je vymyslel někdo, kdo viděl vláček na obrázku nebo z okna. Pak se bude mluvit o tom, jak se řeší bezpečnost a pohoda strojvedoucích, vyhodnocení bude stát spousty peněz a nic se neudělá a jestli jo, tak to bude zázrak.
Jedna z mála radostí při práci – „závody v Ostroměři“ – když odjíždíme hromadně při zpoždění a já s 810 a vozem statečně držím krok s catrem. Natáčel cestující kolega Pavel Špůra.
PDOJ a důvěrník
Navážu na to předchozí, co jsem zmínila v reakci na dopis od ministra. PDOJ je „Přiměřená doba pro oddech a jídlo.“ Ze zákona na to má každý zaměstnanec nárok a je to chvíle, kdy se můžete najíst, občerstvit, osvěžit, vykonat potřebu, a tak nějak se nachystat na další výkon. Předpokládalo by se, že u strojvedoucích to bude tak nějak uprostřed směny, aby byl svěží na zbytek výkonu. To jsou ale jen ideály, o kterých si můžeme nechat zdát. To, co se děje poslední dobou je hrůza.
V jedné směně máme například PDOJ u zbrojení nafty v čase 20:15 – 20:30. To znamená, že já přivezu mašinku k čerpadlu nafty, tam má přijít jiný kolega, který milostivě vezme tu pistoli a natankuje. Já mám teď 15 minut na to se osvěžit. Co mám ale u té nafty asi dělat? Záchod tu není, voda tu není, není tady nic, jen nafta a uklízečky. Takže rychle utíkám na naší sociální budovu, abych stihla aspoň ten záchod a doplnila si vodu ze sodobaru nebo si vzala petku. No a než tam dojdu, tak je minimálně 5 minut v háji, 5 minut cesta zpátky a na reálný odpočinek mám 5 minut. Šup šup a rychle zpátky na mašinu, protože už zase jedu z depa ven. No a teď se často stávalo, že kolega, co to měl přijít vyzbrojit naftou, měl bohužel jinou práci, protože někde něco chcíplo a musel řešit jinou situaci, takže mi bylo řečeno, ať si dozbrojím sama, že tam stejně nikdo nemůže přijít. Takže jsem bez PDOJ…
Další příklad – směna, příjezd do Turnova ve 14:23 a odjezd zpátky ve 14:45. Krásně tu tabulkově vychází čerpání PDOJ od 14:26 do 14:41. Jenže, když máte od května neustále zpoždění kolem 10 – 15 minut kvůli křižování, turistům, skupinám, kočárkům, cyklistům, tak přijedete do Turnova ve 14:35 a jste rádi, že přejdete na druhou stranu a to v případě, že jste měli štěstí a vyšla na vás Regionova. Ono se totiž často stává, že prostě není čím jezdit a tak vyfasujete krásnou 810 s vozem a nebo „krávu“ s vozem, takže rychle do vesty a rukavic, odpojit vůz, sjednat posun, objet celý Turnov a zase najet, spojit, udělat brzdu, nachystat odjezd a najednou je 14:50 a vy už máte být dávno pryč. Kde je ta pauza? No nikde…
Pokud by se tyto nečekané situace staly jednou, tak to člověk skousne, ale pokud je to pravidlem a je to v každé směně, tak už vás to štve. Snažila jsem se to řešit. Nejprve jsem se obrátila na turnusového důvěrníka (člověk který se specialisty z kanceláří řeší průběhy směn a zastupuje všechny lidi, co to jezdí). Ten ale problém nevidí, radši je bez pauzy a hrozí, že v případě pauzy by nám tam dali přerušení (neplacená a nepočítaná pauza). Takže paráda, tak buďto budu bez pauzy anebo nám tam dají přerušení, bezpečnost především, že…
Odborová organizace řekla to samé, ať se obrátím na důvěrníka anebo píšu hlášení strojvedoucího. To je „nástroj,“ kdy máme prakticky bonzovat co je nebo bylo špatně. Tak jsem začala psát a odpovědi byly akorát k naštvání, protože mi přišlo:
„Obraťte se na turnusového důvěrníka, případně odbory. Na PDOJ máte ze zákona právo, případně kontaktujte strojmistra.“
Ne asi, to jsem neudělala, to je rada nad zlato, takže píšu dál a přišlo toto:
„Popsaná situace neodpovídá naplánované směně. Na zbrojení je časově přímo odkázán strojvedoucí, takže musí být k dispozici…. Tento model směny platí od 30. 4. a zatím bez stížností.“
Takže si doposud nikdo nestěžoval je taky parádní odpověď, tak já už si stěžuji a zase se nic neudělalo. Tak píšu dál (podotýkám, že mě to rozhodně nebaví, ale nechci být jak většina kolegů, že to neřeší nebo nad tím mávnou rukou s tím, že se stejně nic nezmění). Další odpověď už byla obsáhlejší a prý to řešila i paní z GŘ z Prahy, ale víceméně jsem se dozvěděla toto (cituji jen ty podstatné části a vynechám formality typu odpovídáme na dotaz, hlášení atd.):
„Vše odpovídá a je v souladu s PKS, zákoníkem práce a schváleno odbory. Směny tedy není důvod měnit.“
„Na PDOJ máte ze zákona nárok a musí být realizována. Nicméně může být realizována kdykoliv v průběhu směny. Před směnou i po. To znamená, že např. po posledním vlaku, do ukončení směny, není-li určená jiná činnost (např. zbrojení, příprava jiné soupravy, atd.). Nelze-li takto PDOJ náhradně splnit, obraťte se na strojmistra, ten může např. posunout ukončení a prodloužit směnu o PDOJ, nelze-li toto realizovat, tak PDOJ zaplatit výkonem. Nebo třeba při dvoudenní směně v rámci noclehu po posledním vlaku tak, aby vyšlo zákonných 7h spaní.
Pitný režim, tedy „Ochranné nápoje“ je realizován také řádně podle PKS a platných opatření (balená voda/sodobary). Není problém si na směnu vzít v Hradci třeba 4 lahve vody.
Možnost dojít si na WC máte skutečně řešit v rámci daného vozidla, nelze-li realizovat s ohledem na gravitační WC, můžete využít WC v dopravní kanceláři výpravčích. Na příklad při křižování klidně dejte vlaku dalších +5min a dojděte si do dopravní kanceláře k výpravčím (Jičín, Ostroměř, apod.), výpravčí toto zdůvodní.“
„Takže skutečně je takto vše v pořádku a je to potvrzeno i patřičným odborem GŘ ČD.“
Paráda, takže já mám být během směny jako hybrid hada a velblouda. Jako had, co se nají a tráví celý den, a jako velbloud, co nepotřebuje pití nebo tahat litry vody na směnu a pak vše papírově dohnat na závěr směny na depu kdy jdu domů. A se záchodem mám otravovat jiný podnik (Správu železnic), aby to pak každý rozebíral, že Koňáková opozdila vlak kvůli záchodu. Díky zaměstnavateli…
Chce se skutečně něco dělat pro bezpečnost drážní dopravy, svěžest a připravenost strojvedoucích na výkon směny a v jejím průběhu anebo se jen dále utápíme v předpisech a tabulkách a nutíme strojvedoucí jezdit bez pauzy a fungování jako normálního člověka? Jde opravdu někomu o životy strojvedoucích a cestujících? Jako k čemu mi je PDOJ čerpat na konci směny, když jdu domů? Nebo jsem divná a prostě „si mám zvykat,“ jak mi řekl jeden kolega? Já si nechci zvykat na to, že budu mít za pár let problémy s ledvinami, žaludkem, spánkem a vším dalším jen proto, že někdo v kanceláři si namaluje tabulky a hezky mu to vychází. A až budu zdravotně nezpůsobilá, tak mě vyhodí. A nechci slyšet, že jsem si vybrala tuhle práci, a tak to prostě je nebo že tahle práce pro mě asi není vhodná. Naopak si myslím, že právě jako člověk, který neměl doposud s dráhou nic společného mnohem více vidím tyhle jednotlivé dílky skládačky, které pak vedou k projetým návěstidlům a dalším mimořádným událostem. A to jsem jedna z tisíce, co tu jezdí…
Také jsem slyšela: „Tak to běž dělat ty!“ Proč jako? Příště bude nespokojený jiný kolega a půjde to dělat zase on? Tak k čemu máme tolik lidí v různých organizačních strukturách? Proč je v našem magazínu „Železničář“ rozhovor s paní náměstkyní generálního ředitele pro lidské zdroje napsáno, jak je „oblast lidských zdrojů v dnešní době klíčová a jak chce udržet stávající zaměstnance“ a dělá se všechno proto, aby zaměstnanci radši odešli? Proč odešlo několik kolegů v průběhu posledního měsíce a bude to i nadále pokračovat? A proč jsem o tom začala uvažovat i já? Zrovna například mě by si mohli chtít udržet, mám vysokoškolské vzdělání, jsem zodpovědná, pečlivá, jezdím chvíli, doposud mě to bavilo, jsem ještě mladý člověk, co bude do práce chodit dlouho a tu práci mi znepříjemní tak, že už po dvou letech chci odejít?
Kovošrot Hradec Králové
V průběhu června začalo platit nařízení „ECM,“ prakticky jde o hlídání technického stavu vozidel. Nevím, kdo a jak to měl na starosti, ale někdo by za to měl nést zodpovědnost, protože se stalo, že jsme rázem museli odstavit čtyři stroje ze sedmnácti s tím, že další jeden byl s neustálými poruchami také mimo provoz. Takže prakticky třetina jednoho druhu mašinek z celého počtu ze dne na den zůstala stát v kopřivách. Problém nastal po celé republice a výmluva střídala výmluvu. To vše ale nakonec opět odnese strojvedoucí, vlaková četa a především cestující.
Z kopřiv se vytáhly stroje, co tam už dlouho odpočívaly jako náhrady, protože ty najednou jezdit mohly. Měly papír a tak tradá, jedeme si se starými 810 s vozem, nebo dokonce s „krávou“ a vozem směle na Turnov. Vzhledem k tomu, že se pro cestu zpět musí vůz objet, tak to přineslo další úkony a tím pádem zpoždění a opět nemožnost čerpat pauzu. Mě tyhle práce nevadí, ale když to musíte provést několikrát za směnu, tak už vám to vadit začne.
K tomu připočítat extrémní letní teploty, kdy všude slyšíte, jak mozek přestává ve velkých teplotách fungovat, že se nemá radši nic dělat, ale vy trávíte deset hodin na mašině, která se vaří, kde klimatizace přestává fungovat (pokud tam vůbec je – což není standard), kde jste rozteklý a přilepený k sedačce a spálíte si ruku o rajčák… Jak je asi příjemné v 35°C teplu ve stínu sedět v prosklené kabině, kde vaší jedinou klimatizací jsou otevřená okna a puštěný větráček? Ale tak přeci jak mi bylo řečeno, vezmi si 4 litry vody a jeď. A tak se škvaříme zaživa, ale musíme být 100% soustředění a jet, protože nic jiného na depu stejně není.
No a s tím souvisí i mnohačetné poruchy. Zbylé Regionovy nemají prakticky odpočinku, takže se začínají hromadit poruchy a ten šrot, co taháme z kopřiv, je rád že se vůbec pohne, takže opět řešíte poruchy, při vystavení vozidel, při jízdě, prostě pořád. Tolik poruch, co jsem měla za poslední dva měsíce, jsem neměla za celou dosavadní dobu, co jsem na dráze.
BOZP
Pak si při školení k BOZP přečtete, že „požadavkem pro bezpečný provoz je neohrožování zaměstnance rizikovými faktory, například hlukem, vibracemi nebo teplotami, které vyvíjí zařízení. A že zaměstnanec má právo a povinnost se podílet na vytváření bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí.“
A když to zaměstnanec chce ze své iniciativy dělat, tak je poslán někam… Takže tu máme zpoždění při křižování, protože jsou špatně spočítané jízdní řády, zpoždění kvůli objíždění protože jezdíme s náhradními vozidly, jste kvůli tomu bez pauz, dále hlídáte nekázeň účastníků silničního provozu, takže kromě drážního provozu musíte sledovat kdejakého blbce co vám chodí v kolejích nebo vjede na přejezd, v poslední době nehorázný vedro na stanovišti a zmíněné četné poruchy. Pak jste určitě „úplně psychicky a fyzicky v pohodě“ a řešíte dotaz ministra, proč je strojvedoucí vlastně unavený, vždyť má úplně ideální práci a jen mačká čudlíky.
Jednání odborů o nové kolektivní smlouvě
Zvyšujících se cen a inflace si asi všiml každý, a tak nastává otázka, že by na to měl reagovat i zaměstnavatel a odbory. Odbory začaly jednat, žádaly si o podporu členů, zda by podpořili výraznější nátlak. Klidně, hned bych šla protestovat. Jenže odbory se, tak jako vždy, nechaly uchlácholit tím, že dostaneme jednorázový příspěvek k jedné výplatě (7 500 Kč, takže se nám jen zvýší odvody na povinná pojištění a daně) a do konce roku nic a od nového roku fixní „inflační doložku“ 5,2 % k tarifní mzdě… asi ani už nemá cenu se rozčilovat. Konkrétně moje mzda dosahuje sotva průměru, a to jen díky tomu, že máme příplatky za nepravidelné nástupy, konce atd. Bez toho bych se na to ani nedostala a opravdu chceme, aby člověk s platem prodavačky zodpovídal za životy desítek lidí s tím vším, co ho v práci čeká?
A pak vám pokaždé jiný generální ředitel každý rok napíše e-mail, jak si váží vaší práce a jak oceňuje obětavost a nasazení v provozu. To jako vážně? To by ty výplaty a nástupní tabulky vypadaly jinak a taky by se někdy musel jít podívat do provozu, a ne se jen dojít podívat maximálně na nové jednotky InterJet anebo se projet někde po koridoru…
Současný stav všeho, co se děje kolem „interně“ se mi vůbec nelíbí, je toho spousta a ta radost z ježdění je bohužel tak malá, že to všechno kolem tu práci tak znepříjemňuje, že opravdu nemám chuť dál jezdit. Jsem unavená, nemám čas na soukromý život, na koníčky, na odpočinek. Jezdím jen do práce a z práce, a přesto sotva splňuji normu, která je vlastně „jen“ 36 hodin týdne. Někdo může říct, tak změň turnus, směny, ale proč bych měla odcházet z trati, kterou mám ráda a kde se mi líbí jen proto, že je někdo zabedněnej a dělá to ježdění horší a horší, ale tabulkově to vychází.
