Dny na mašinách utíkají jako voda a já mám za sebou první měsíc v novém zaměstnání.
Je konec července a já dostávám nový rozpis jízd na srpen. To znamená, že mám za sebou první měsíc v novém zaměstnání a uteklo to hrozně rychle. Musím říct, že mě to zatím všechno moc baví a i když vím, že to nejhorší teprve přijde – a to učení se předpisů – pořád se snažím nasávat co nejvíc od zkušených kolegů a zároveň si to i užívat.
Celý první měsíc jsem trávila v pasivním zácviku. Díky tomu jsem vždy nastoupila spolu s jiným strojvedoucím a snažila se od něj co nejvíce pochytit. Díky tomu, že je naše depo dost velké, mohla jsem poznat několik různých variant, které se ve službách strojvedoucího střídají. Každý člověk si v první řadě představuje jízdy po trati „venku,“ ale dále tu máme práci v depu, v opravně vozů a na myčce a na záloze. Tím tak vznikají kombinace čtyř základních služeb, které u nás máme (samozřejmě, že pak záleží na tom, kam chce člověk ve své kariéře směřovat). Dále do toho vstupuje i to, zda se jezdí s motorovou nebo elektrickou mašinou. Díky tomu, že je toho tolik, tak se směny různě střídaly a práce byla zajímavá, alespoň z mého začátečnického pohledu. Začínám také poznávat, že se každá mašina chová jinak, jinak zrychluje, jinak brzdí a samozřejmě jinak reaguje podle toho, co má k sobě připojeno.
Na trati se hlavně učím poznávat návěstidla a jejich návěsti, něco o technice některých mašin i tomu, jak se například dohání zpoždění, které nám nadělí správa železnic. V depu, ve stanici, opravně vozů a na myčce je to hlavně o precizní práci, když se najíždí na vozy nebo na točnu. Někdy jde opravdu o centimetry a divím se, že už někdo neprojel například skrz dílnu nebo do točny. Snad se mi to nepovede… Sledovala jsem také, jak probíhá základní kontrola stoje před vyjetím, zkouška brzd, komunikace s posunovačem, výpravčím, vlakvedoucím a spousta dalších a dalších věcí. Jo, není to jen o mačkání čudlíku na bdělost. 😀
https://www.instagram.com/p/CDP8fE2pE9X/
Během července se také začalo v naší stanici budovat a opravovalo se i na tratích, což znamenalo zavedení výluk nebo jiných opatření. Začínám se proto učit, kde a jak se orientovat v aktuálních změnách v práci. Jak jsem psala v minulém článku, učím se také brzy vstávat, takže někdy vyrážíme na trať ve 3:00. Někdy je nástup odpoledne a jezdí se do druhého dne, záleží, co se jezdí. Mě k tomu naskakují další hodiny na cestě kvůli dojíždění cca 50 km (autem nebo na motorce 1 h, vlakem 2,5 h). Většina směn trvá více než deset hodin a celkově se musíme vejít do normovaných hodin, které máme v pracovní smlouvě předepsaných.
Co zatím není teda moc vychytané, tak to jsou přehřátá stanoviště strojvedoucích. Sice si za sebou v rychlíku vezeme plně klimatizované vozy a cestující mají skvělé pohodlí, ale na strojvedoucí se nějak zapomnělo. Na spoustě mašin vpředu klimatizace není, což v třicetistupňových vedrech není žádný med. Nejednou se na místě naměří 50°C a víc. A nepomáhá tomu ani rozpálená strojovna na 70°C. No a tam, kde klimatizace je, tak fouká tak, jakoby tam ani nebyla, takže je víceméně také k ničemu. Ve vyšších rychlostech ani není možné otevřít okénko kvůli silnému větru a hluku… No, na to, že má člověk takovou zodpovědnost, tak bych myslela, že tohle bude první věc, která se bude řešit… tak třeba se časem dočkáme něčeho lepšího. Každopádně po každé takové šichtě se člověk těší na jedno točený a sprchu. A ještě jedna věc, vymyslet do takového horka něco dobrého na celý den ke svačině, to je také oříšek. Na některé ledničky v mašinách se totiž nedá moc spoléhat a času na obědy také moc není.
Po asi třech týdnech jsem také konečně vyfasovala kartu zaměstnance a In kartu, takže už sebou nemusím tahat předběžnou In kartu v podobě vytisknutého papíru od personalistky. To značně usnadňuje cestování do práce a vysvětlování, co to je a jaká je toho platnost a hlavně, aby takový kus papíru člověk někde neztratil. Dále jsem dostala i služební mail a v zaměstnaneckém portálu nám přibyla další várka dokumentů k seznámení.
Začátkem srpna jsme se konečně dozvěděli, kdy s mým dalším novým kolegou nastoupíme na kurz v České Třebové. Ten proběhne od 24. srpna do 18. září a na jeho konci složíme první zkoušky. Do té chvíle budeme stále jezdit v pasivním zácviku. Od ostatních kolegů zjišťujeme, že v tom máme velkou výhodu, protože někteří se do kurzu dostali velice brzy a moc toho nestihli pochytit. Náš kurz se zdržel kvůli koronaviru, protože se jarní kurzy musely posunout. Díky tomu ale mám další šanci se toho naučit ještě víc na trati i mimo ni a poznat více nových věcí a kolegů.
Opět musím závěrem moc poděkovat všem našim strojvedoucím za vstřícnost a ochotu mi toho povědět co nejvíc. Od některých je to hodně o technice, od jiných o předpisech, další zase upozorní, co je nutné znát na zkoušky a další třeba, kde je dobrá hospoda na oběd. Vše dohromady tvoří nepřeberné množství nových informací, že toho mám plnou hlavu. Jsem za to všechno moc ráda, protože věřím, že se mi to bude v budoucnu hodit. Díky!
https://www.instagram.com/p/CDs1AvBJ72z/
