Je to tu – první kurz v České Třebové, po kterém mám složit zkoušku na licenci strojvedoucího.
Moje první kroky na dráze utekly hodně rychle, červenec byl pryč a pomalu se rozjížděl srpen. Opět nás čekal pasivní zácvik, takže jsem se nadále snažila co nejvíc pochytit hlavně z provozu a běžného života strojvedoucích. Přišla také první výplata, takže konečně nějaký příjem po několika měsících bez koruny… Není divu, že se značná část rozkutálela docela rychle i za běžné věci 😀 Co je ale nejpodstatnější, začal se blížit první kurz v České Třebové. Začala jsem se proto připravovat a balit, co si tak vzít sebou. Už je to pár let, co jsem jezdila na kolej, ale naštěstí se díky zkušenostem ze závodů dokážu sbalit rychle a netahám zbytečnosti.
Je tu pondělí 24. srpna 2020, budíček na pátou hodinu ranní, abych se stihla dostavit na místo včas. Nástup máme od 7:00 do 9:00 s tím, abychom se ubytovali a v 10:00 začne výuka. Plánuji si příjezd na osmou, abych měla rezervu. Na přestupy nebylo moc času, jen pár minut, ale vše jede tak, jak má a opravdu v 8:00 přijíždím do Třebové. V Pardubicích si ke mě přisedá nový kolega od nás, takže jdeme společně. Při ubytování jsme rovnou dostali lístky na snídaně, obědy a večeře s tím, že na první dva dny máme objednáno to, co nám vybrali sami. Na další dny si můžeme vybírat ze tří druhů snídaní, tří obědů a dvou večeří. No, jak jsem poté zjistila, název a realita vypadá trochu jinak, ale co už, není možné, aby to vždy chutnalo všem. Na pokojích jsou kluci většinou ve dvou, ale já jsem v našem kurzu jediná holka, takže jsem čekala, koho na pokoji budu mít. Nakonec je to kolegyně z jiného depa, která už má dost věcí za sebou a je tu v dalším kurzu. Je moc milá a hlavně mi poradila spoustu věcí k tomu, co se učit.
První den máme hlavně seznamovací, vítá nás pan vedoucí, který nás seznamuje s provozem budovy a jak to tady vše chodí. Kurz bude trvat čtyři týdny s tím, že v tom posledním týdnu musíme hned složit zkoušky na licenci strojvedoucího. Takže to, co se tu budeme v následujících dnech učit, se musíme hned naučit. Žádný svaťák jako před maturitou nebo dny volna ve zkouškovém. No musím to dát s učením se po večerech. Zkouška je rozdělena na dvě části – písemná a ústní. V písemné musíme vyplnit test 100 otázek, na které budeme mít hodinu a pokud je splníme na 80%, dostaneme se na ústní část před komisi, kde se nás mohou zeptat na cokoliv.
Na úvod jsme dostali nějaké studijní materiály, ale je jasné, že to není všechno a budu si psát vlastní poznámky. Úvod utekl docela rychle a už nás čeká první výuka. Začínáme trakční soustavou, trakčním vedením a na závěr dne jsme rozjeli sešitový jízdní řád, podle kterého strojvedoucí jezdí a který má mnohem více položek, než jízdní řád pro cestující. V tomhle jsme poté pokračovali v pátek, kdy jsme na to navázali tabulkami traťových poměrů, ve kterých je víceméně popsán každý metr trati. Opět je to dost údajů a věcí, ale pořád je to věc, kterou jsem právě v pasivním zácviku viděla, tak na to nekoukám úplně jako husa do flašky.
V úterý byla na programu legislativa, takže jedna z nejnudnějších věcí, ale dostali jsme na to pána, co má celoživotní praxi, takže nám to prokládá spoustou věcí z provozu. Díky tomu je to zajímavější a docela to utíká. V legislativě jsme pokračovali i ve čtvrtek, protože to je nejen zákon o drahách, ale další různé vyhlášky, které upravují to, jak to tady má být. Středa byla jedna z těch zajímavějších, protože jsme se věnovali hlavně mimořádným událostem a rychloměrům. Samozřejmě, že nehodu nechce nikdo zažít, ale bohužel se může stát cokoliv a musíme vědět, jak se zachovat. Opět nám to vykládá člověk, co byl strojvedoucí, takže věděl, o čem mluví. Celkově musím říct, že máme zatím dobré učitele (většinou externisty), daná témata znají perfektně a mají bohatou praxi. K tomu se nám zároveň snaží pomoct v tom, že nás upozorňují na věci, které se ve zkoušce objevují.
Během hodin strávených na učebně se také začínám seznamovat s dalšími kolegy, takže si vytváříme první party. Učení zatím „nebylo tolik“ takže jsme vyrazili na procházku na rozhledu za městem a také nesměla chybět návštěva restaurace. Na úvod zkoušíme restauraci po cestě z vyhlídky. Spousta lidí ale mluvila o tom, že máme navštívit pivovar Faltus, tak tam razíme další den. Nakonec jsme se tu sešli i s dalšími kolegy a tak se poznáváme ještě víc. Musíme si užít jedny z posledních volnějších večerů, než se budeme muset učit naplno.
https://www.instagram.com/p/CESK-8fpYXF/
Na konci každého měsíce musíme odevzdat provozní záznam, ve kterém jsou den po dni zapsány všechny naše aktivity. Tím, že se nám kurz prolíná z měsíce do měsíce, tak v pátek mířím do domovského depa, abych měla papíry v pořádku. Zároveň jsem si vyfasovala nový provozní záznam na září.
Víkend utekl jako voda a je tu opět neděle večer a já se chystám na druhý týden. Některé věci už vím, že nepotřebuji, tak je netahám, ale naopak jsem si během víkendu vyladila studijní materiály. Vytiskla jsem si své poznámky, zařadila mezi věci ze Třebové a zároveň si nechala vytisknout další dokumenty, co jsem získala od kolegy od nás z depa, co je také v Třebové na tom dalším kurzu. Tímto chci jemu i spolubydlící ještě jednou moc poděkovat za všechny poskytnuté materiály k učení, protože teď vím, že se mám z čeho učit.
Druhý týden jsme rozjeli výukou o spalovacích motorech, což je téma, které mi je velice blízké. Přeci jen jsem u motorek něco pochytila, tahle technika mě vždy bavila a zároveň jsem toho dost viděla doma. Přesto jsou výrazy nebo věci, co neznám. Samozřejmě, že jde o mnohem větší motory, takže všechno je mnohonásobně větší, než v autě nebo na motorce. Opět máme učitele, který zná na motoru každý šroubek, takže je radost ho poslouchat, i když pak jsou kvůli tomu poznámky na několik stran. Některé částí motoru či mašiny nám přinesl na ukázku, takže si můžeme „osahat“ píst, vstřikovač, trysku atd. Po večerech se už učím, vynechávám hospodu a maluji si grafy, které jsme dostali za domácí úkol. To je přínosem, protože mě to donutilo si je opravdu namalovat a porozumět jim. Další den jsme je měli před tabulí vysvětlit, což je dobrá průprava pro ústní část závěrečné zkoušky.
Další zajímavou věcí je simulátor. Jako jedna z prvních z naší skupiny jsem si ho mohla vyzkoušet. Názory na to se různí, takže jsem byla zvědavá, jaké to bude. No, je to rozhodně zajímavá věc. Stanoviště je reálné v Pantheru, takže to nejnovější co jsem viděla. Při této zkušební jízdě šlo hlavně o to si osahat ovladače. Nejprve mi trochu vadila grafika okolí, že to tahalo za oči, ale pak jsem si na to zvykla. Trochu mi v tom chybělo drncání a tak nějak pocit, co ta mašina dělá. Rozhodně to byla zajímavá zkušenost a vlastně moje první jízda! Díky tomu, že se nakonec druhý kolega nedostavil, tak jsem si mohla zajet i jeho jízdu. Když už jsem dostala možnost a zrovna simulátor fungoval, tak proč si nezajezdit víc. První jízda simulovala jízdu Brejlovce s pěti vozy, ve druhé jsem jela se Sharkem, takže jsme se dostali na rychlost 160 km/h. Samozřejmě, že cílem bylo si také poznat návěstidla a místa zastavení.
V tuhle chvíli je náš kurz tak nějak před polovinou a je jasné, že čím víc se budou blížit zkoušky, tím méně volného času bude – teda nebude žádný a nebude asi ani čas spát… Ještě nás čeká trakční mechanika, přenosy výkonu, elektrika, brzdy atd. Učení je strašně moc už teď, za 120 hodin kurzu se máme naučit to, co se dříve učilo pár let… No takové jsou předpisy.
