S koncem roku se na dráze každoročně mění grafikon vlakové dopravy (GVD) a to pro nás znamená změny jízdních řádů, jiná práce a letos toho je opravdu dost.
Podzim je za námi a postupně přišla zima. My se při jízdě musíme vypořádat hlavně s nepříznivým počasím a to častými mlhami, sněžením, námrazou a také klouzajícími se přejezdy. Takže další zkušenost v ovládání mašin a co víc, přišel nám do toho nový grafikon a s ním spojené změny. Každý řešil, co, jak a kdy budeme jezdit, jaké tratě náš dopravce získal, jaké ztratil, jaké nové výkony přibyly a jak vůbec bude vypadat práce pro nás strojvedoucí. S tím jsou samozřejmě spojené turnusy a směny, kdy se bude chodit do práce. Jak jsem psala posledně, od nového GVD jsem se dostala do turnusu na jedné z našich lokálek, takže pokud vše půjde jak má, příští rok budu jezdit hlavně na trati z Hradce Králové do Turnova a večer si střihnu pár jízd do Pardubic. Samozřejmě, že na dráze není nic jisté a tak mohou nastat změny, výjimky a další opatření, které práci změní.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Premiéra a derniéra v jednom
Ještě než nastoupil nový grafikon v plné síle (od 12. 12.), tak se stalo, že nám nějak došly mašinky. Některé byly v dílně, jiné zaskakovaly za jiný nepojízdný stroj v jiném kraji. Pomalu to vypadalo, že nebudeme mít čím jezdit, tak nakonec strojmistři na trať vyslali soupravu, kterou já znala jen z vyprávění. Při nástupu do práce mi strojmistr oznámil, že budu mít na trať „krávu s vozem.“ Šlo o lokomotivu 714, kterou jsem do té chvíle měla vždy jen na záloze nebo myčce. To, že se s ní jezdívalo na trať, jsem znala jen z vyprávění kolegů a učení se na zkoušky. Tak teď si to alespoň vyzkouším v praxi. Mašinku jsem přebírala už ve stanici připravenou a tak zbývalo do odjezdu jen pár minut. Byl to úplně jiný pocit, člověk vyleze nahoru, má jiný rozhled a v sobě smíšené pocity, zda to všechno zvládne dobře a lidi odveze.
Tak a je to tu, máme postaveno a vyrážím na trať. V menších rychlostech to bylo ještě podobné tomu, co jsem znala ze zmiňované zálohy, ale jakmile jsme dosahovali rychlosti od 60 do 80 km/h, mašina se začala celá klepat a bylo to úplně jiné než jet jako jindy s malým motorákem. Do toho jsem jela po tmě a tak toho nebylo moc vidět. Byl to všechno zážitek, kamkoliv jsem přijela, tak to spousta lidí okukovala a fotila. Někteří kolegové mi tuhle soupravu záviděli a přáli si, aby ji jednou také dostali. Dojela jsem do Jičína a tam mě čekalo objíždění vozu a nachystání si všeho na ranní odjezd. Rozvěsit velkou kupli se mi naštěstí povedlo dobře, i když tam to je v oblouku a druhý den se ukázalo, že mi to dalo dost zabrat. Zmákla jsem to a o to větší radost jsem měla, že mi nemusel nikdo pomáhat. Poté ještě připojit vůz na kabel a jít spát. Ráno jsem si vše nachystala a jak už jsem jela za denního světla, jelo se mi mnohem lépe a získávala jsem stále větší odhad a cit na brzdění do zastávek. Nakonec mi tahle souprava zůstala ještě na jednu točku a pak už jsem ji předala kolegovi. Byl to opravdu zážitek, člověk si připadal lépe, že řídí lokomotivu, byl z ní krásný rozhled a nakonec mě to dost bavilo a jízdu jsem si užívala. Co mě zklamalo poté, že už se tahle souprava na trať nedostane. S novým GVD přišlo nařízení, že všechny stroje, co vyjedou na trať, musí mít GPS a správné nálepky a to bohužel „kráva“ nemá… Myslím si, že je to škoda a jsem zvědavá, jak se bude příště řešit výpadek strojů, protože se to může stát docela rychle…
Nová kolektivní smlouva a akce s federací
Během začátku prosince se také řešil podpis nové kolektivní smlouvy odborů se zaměstnavatelem. Pro mě to bylo poprvé, co vůbec někdo jiný za mě řešil výplatu. Do té chvíle, než jsem přišla na dráhu, jsem byla živnostník a tak jsem si všechno musela zařizovat sama. Teď tu máme odbory a já se stala členkou federace strojvůdců. O to víc jsem se pak těšila na výroční schůzi, která sice proběhla za mnohem menší účasti (ti co neměli očkování na covid nemohli přijít) a zároveň jsem se dozvídala, co a jak se řeší. Něco bylo i na internetu, ale setkání s ostatními bylo lepší. Jak bývá zvykem, zaměstnavatel by nám nejradši nedal nic, my samozřejmě zase chceme víc vzhledem ke zvyšujícím se cenám, inflaci a přibývající práci. Opět se hledal kompromis na obou stranách. Nakonec se smlouva podepsala, i když už to vypadalo, že by mohla být i stávka…. K některým věcem mám sice výhrady, ale asi to jinak nešlo. Já jsem na dráze chvíli a pokud s tím souhlasí většina, tak asi dobrý… Jinak jsme si také užili vánoční večírek a jsem moc ráda, že mě kolegové mezi sebe tak přijali a večer se vydařil.
Nový grafikon
Záloha
Tak se postupně dostávám k novému grafikonu. Jak jsem psala, začal platit od neděle 12. prosince. Já jsem začala zajímavou směnou, kdy nám do turnusu nově skočila nedělní záloha. Jsem ráda, že jsem zálohu doteď sem tam měla a tak vím, jak to na záloze chodí. Celkem jsme na záloze téměř 13 hodin, tedy jsme na hranici, kdy můžeme jezdit. K tomu nám nově přihodili směnu další den, tedy je ze zálohy dvoudenka. Před osmou večer skončím na záloze, rychle odstavit stroj a jít spát, protože v pondělí je nástup ve tři ráno… Kdyby tam nebyl ten druhý den, tak je záloha pěkným zpestřením turnusu, ale s tím dodatkem už to není taková sláva hlavně kvůli únavě…
Novinky na trati
Další moje směny jsou na trati a různě se kombinují jízdy do Jičína a Turnova. Letos na této trati nastala revoluce. Přečíslovaly se vlaky, změnily odjezdy, příjezdy, něco jezdí jen do Jičína, do Turnova, něco nově do Hořic a většina křižování se z Rovenska pod Troskami přesunula do Hrubé Skály, u některých vlaků vypadly některé zastávky. Ještě, že jsem si doposud nic moc nezapamatovala a znala jsem opravdu minimum čísel vlaků a jejich odjezdů. Většinou jsem jela podle rozpisu a tak to mám teď lepší, než kolegové co si vše pamatují. Já jedu dál podle rozpisu, jen zadávám jiná čísla a musím si hlídat, jak ta směna nově probíhá. Co se týče zmíněného křižování, zlepšení v tom moc nevidím, ale to asi ví jiní, kompetentnější osoby… Oproti tomu na jiné lokálce došlo k novému vybudování dříve zrušeného křižování a tam zrychlení už znát je…
Zkrácení jízdních dob
Jedním z hlavních aspektů veřejné dopravy je samozřejmě jízdní doba, za jak dlouho daný úsek ujedeme. Samozřejmě, že pro cestující i provozovatele dráhy je nejlepší být co nejrychleji pryč. S tím souvisí zkrácení jízdních dob a obratů, vynechání některých zastávek atd. Bohužel je v některých případech člověk schvácený jako pes, něco se nedá pořádně stíhat a často nemá člověk čas se pořádně najíst nebo si odskočit (i když oficiálně se ta pauza přeci jen někam dopíše). Strojvedoucí je sice ten, bez kterého by to neodjelo, ale v některých případech to vypadá, jako bychom byli ten největší póvl na dráze.
Je jasné, že na vlaku, který jel kolem 2,5 hodin se úspory v tabulkách hledají „dobře.“ Tu a tam se zkrátí pobyt, ale to, že se tu čeká na přípoje nebo křižování už asi nikomu nedochází. Podle modelů to vypadá ideálně, ale ve výsledku pak kvůli čekání na něco jiného nebo přednosti vlaků vyšší kategorie odjíždíte s několika minutami a prakticky si to dovezete až do cíle. Když mě čeká kolem třiceti zastávek a na většině, i když jsou na znamení, stojím, tak nevím, kde to krátit. Některé vlaky jsou pak bojem s časem, protože ono zastavení, otevření dveří, nástup a výstup cestujících, úkony dopravce, zavření dveří a odjezd nějakou chvíli trvá. Jo, někdy se zastávky na znamení projíždí, ale to je většinou ráno nebo večer, ale přes den se lidé courají po celé trase. „Nejlepší“ je pak to, když za vámi přijde výpravčí a poví, ať jezdíte rychleji… To jako vážně? Trať je stejně vyhrkaná, stejné rychlostníky, nikde se nic nezměnilo, Regionovy taky nejsou žádný děla a já mám jezdit rychleji? Kam to vede? Jen akorát k dalšímu průseru…
Cestující
Možná by se dost lidí divilo, ale zpoždění si často přivodí cestující sami. Já se vždy snažím zastavit dveřmi co nejblíže k místu, kde někdo stojí, jenže mi přijde, že je to úplně zbytečné. Téměř pokaždé se dotyčný rozhodne jít k jiným dveřím a než k nim dojde, to je doba… Spousta lidí (i mladých) je líná vystoupat tři schody a musí jít na druhou stranu, kde je nízkopodlažní vstup. To samozřejmě nějakou chvíli trvá a tak se odjíždí pozdě. K tomu teď v zimě přičtěme náledí a cesta k jiným dveřím někdy trvá půl minuty. Já mám ale v jízdním řádu často odjezd a příjezd ve stejný čas (pobyt kratší než půl minuty) a tak už odjíždím pozdě. Za nějakou chvíli musím zastavit na další mezi a vše se opakuje a to by nikdo nevěřil, že pár takových vám najednou přihodí už minuty. A nejlepší jsou skupiny nebo výlety, protože asi nikdo neví, že má vlak více dveří, ale všichni musí vystupovat/nastupovat jedněmi. Ale jsme tu pro lidi a je dobře, že jezdí…
Nové informační systémy
Pokrok nezastavíš a žijeme v době, kdy se snažíme vše digitalizovat. Ne jinak je tomu u nás. Na jaře nám zmizely papírové jízdní řády, takže jsme používali elektronické přes naší aplikaci. Strojvedoucí konečně vyfasovali dotykové telefony a vyměnili tlačítkové, postupně došlo i k výměně tabletů za větší a rychlejší.
Od nového GVD přišla další změna a jízdní řády už si generujeme přes novou aplikaci ETD. Ta dokonce umí díky používání GPS přes Xml soubor přeskakovat automaticky ze zastávky na zastávku. Myšlenka je to dobrá, ale to by to ETD muselo fungovat. Jednomu kolegovi zmizela zastávka, mě to za jízdy z ničeho nic spadlo a co slýchám, problémy s ETD má více kolegů. Zálohou nám má být mobilní telefon, kam nám bylo ETD také nainstalováno. Ještě, že jsem měla na začátku grafikonu zmiňovanou zálohu a mohla to řešit. Na telefonu mi totiž také nic nefungovalo. Naše pracovní zařízení jsou spravována dálkově a tam se někomu podařilo mi změnit moje zaměstnanecké číslo a tím pádem jsem se nemohla k mému služebnímu telefonu přihlásit. Kvůli tomu samozřejmě nefungovalo ani ETD. Naštěstí se to vše podařilo vyřešit přes helpdesk, i když dovolat se tam bylo také na delší dobu.
Co se týče systémů, myslím si, že tu máme hoooodně velké rezervy a vše se u nás dělá zbytečně složitě a za velké peníze. Kolega mi řekl, co se divíš, jsme na dráze…. Jenže když to vidím, tak mě to štve. Jako člověk, který informatiku částečně vystudoval, o tom snad něco vím a vím, co kamarádi dokážou naprogramovat. My nemůžeme mít jednu aplikaci, která by vše uměla na jedno kliknutí, my máme jednu na předpisy a různé dokumenty, další na jízdní řády, další na to, abychom věděli kdy jdeme do práce, i když to zatím není schválené a musíme se pořád ptát strojmistra, kdy jdeme do práce. Dále máme samostatné webové stránky na zaměstnanecký portál, intranet, na hlášení strojvedoucího, elektronickou knihu oprav na hlášení poruch, e-mail…
Nám po přihlášen fungují jen některé aplikace, ale ty, co jedou přes webové rozhraní, tak tam se musíme opět přihlásit. Takže další zadávání přihlašovacích údajů a hesel, která navíc musíme měnit každé tři měsíce pro bezpečnost. Další zdržování a načítání je také zdlouhavé. My totiž nemůžeme mít jednu věc, odkud by se přihlášený uživatel normálně dostal dál, my se musíme přihlašovat dál a dál a co mě dostává nejvíc, když do toho zapíšu například poruchu stroje, stejně se to ke strojmistrovi nedostane a musím mu to zavolat. To samé, když na nějakou závadu přijde vlakvedoucí, tak o tom u nás na depu neví nikdo. Proč se musím tolikrát přihlašovat, proč musím klikat na milion odkazů než se někam dostanu a nakonec se to stejně nedostane ke všem, co to potřebují? Proč to nejde mít v jednom? Ani se nedivím, že s tím mají starší kolegové někdy problém. A to už nemluvím ani o tom, co mají za další systémy strojmistři a vlakvedoucí. Proč něco dělat jednoduše, když to jde složitě… Hlavně, že se hledají úspory, nejraději u nás, co jsme dole, ale že máme nesmyslných věcí úplně jinde, to je v pořádku…
Dokumenty k seznámení
A když už jsem u těch elektronických věcí, tak tu máme dokumenty k seznámení. Není den, aby nám nepřišel nějaký další „důležitý“ dokument, který musíme otevřít, přečíst a potvrdit, že jsme se s ním seznámili. Přijde to do zaměstaneckého portálu, přijde o tom e-mail a spousta těch dokumentů se ještě nahraje do tabletu, který musíme aktualizovat před směnou. Takže nám některé dokumenty duplikují. Nevím, kdo to třídí, ale někdy mi přijde, že se to tam prostě nafláká a oni ať si poradí. V mém případě je tak 80% nepoužitelný odpad. Proč mi chodí, co se děje v Děčíně, Kralupech nebo v Bohumíně, když jsem tam v životě pracovně nebyla a ani tam nemám poznání a ani tam nebudu jezdit? Mám možná poznání na části nějaké trati, ale mělo by mi chodit to, kam jezdím a ne, že se musím seznamovat, co budou dělat na druhé straně republiky.
Proč mi třeba přišlo odstavování elektrických jednotek a jejich provoz v zimě, když mám zkoušky jen na motory? Proč mám teda někde „u nás v kartě“ zapsané, jaká mám poznání, jaké znám řady vozidel, ale pak mi chodí stejně nesmysly, které musím otevřít a zabývat se tím? Ale on má alespoň nějaký „systémový specialista“ vykázanou práci. Vrcholem všeho pak byl dokument, abychom na pracovišti nepálili adventní věnce… Je vidět, že si někdo musí udržet pozici za každou cenu, ale tam, kde jsou potřeba lidi, tam chybí. Chybí nám posunovači, strojvedoucí, ale to je asi pořádku, však oni to ti blbci nějak udělají, ale pro jistotu jim ještě vydáme nějaké další opatření, dokument, nařízení, přidáme přerušení a práci a vše je podle tabulek zalité sluncem…
Věčné sledování
To, že jsme sledování prakticky na každém kroku u nás získává další rozměr. Slavné ETD totiž neumí pracovat s polohou jen, když je puštěné, ale musí mít přístup k poloze zapnutý pořád, i když není aplikace používaná… Ptám se proč? Proč musí mít přístup k poloze pořád, i když ho nepoužívám? To je zase pokrok jak řemen…
A co se týče GPS, musí ho mít právě i všechny naše stroje, abychom byli sledováni na trati. Na trať už bez GPS nemůže nic vyjet. A co nám bylo sděleno, nějaký úředník z krajského úřadu bude sledovat, jak jezdíme a zda náhodou neodjedeme ze zastávky o pár vteřin dřív, než je v jízdním řádu a pokud to prokáže, tak půjde pokuta z naší výplaty. Ještě, že ty zkrácené jízdní doby pomáhají k tomu, že člověk stejně dřív neodjede…
Závěr
Tentokrát to nepůsobí moc pozitivně, ale je pravdou, že to, co vidím, jak se na nás postupně valí mě štve. A to jsem nezažila dráhu, jaká byla dřív, jak říkají ostatní. Práce strojvedoucího je velice zajímavá a pestrá. Člověka to musí bavit, jezdit naší krásnou krajinou je paráda a i jsem ráda, že můžu někoho někam v pořádku dovést. Spokojení cestující nebo mávající děti u trati udělají radost. K tomu dobří kolegové vždy zlepší náladu a do práce se těšíte, ale bohužel tu stále více vylézá na povrch i ta druhá strana mince. Spousta zodpovědnosti, nařízení, dokumentů, zkracování pauz, odpočinků, rychlé obraty, pořádně není čas se v klidu a důstojně najíst, velice nepravidelné nástupy a konce, přerušení a když pak vidíte tu výplatnici, tak to nadšení rychle odpadá.
