Není dne, aby se něco nezměnilo…

Na začátku prosince jsme dostali možnost se vrátit do práce, ale zároveň jsem do konce roku potřebovala dočerpat dovolenou a do toho nám znovu otevřeli dříve přerušený kurz, takže toho člověk stejně moc nenajezdil. Vlastně nic…

Kurz

Začal nám druhý prosincový týden a já jsem opět na cestě do České Třebové, abych se s kolegy vrátila do dříve přerušeného kurzu. V prvním týdnu jsme stihli probrat témata z dopravy, takže tu už mít nebudeme. Kvůli covidové situaci naši původní skupinu rozdělili na dvě, takže nás je na učebně jen sedm a rozdělili nás tak, že jsme se v naší skupině sešli z OCP Střed a Východ. Byla jsem moc ráda, že jsem se dostala do skupiny s kamarády, které už mám od prvního kurzu na licenci.

Na čas se otevřely restaurace, takže jsme toho museli s klukama hned využít… Hned byl ten kurz příjemnější ^_^

Nyní výuku začínáme předpisem V15, který se týká brzd. Učíme se proto počítat brzdná procenta a vyplňovat zprávu o brzdění. Také nám vyučující dávají příklady z praxe a upozorňují na situace se zhoršenou adhezí, kdy musíme brzdit zvlášť opatrně. Na toto téma jsme měli dva dny, takže bylo relativně dostatek času všechny tyto věci probrat. Třetí den jsme měli na programu rychloměry, jak se zachovat, když nebude fungovat a také jsme si vyzkoušeli vyměnit pásku v mechanickém rychloměru. Poslední dva dny výuky jsme měli na vlakové zabezpečovače a vysílačky. Naštěstí jsem toho o vysílačkách a jejich ovládání dost pochytila během pasivního výcviku, takže už na to nekoukám tak vyjeveně. Vyučující nám na pátek vyjednal ježdění na trenažéru, takže bylo o zábavu postaráno. Zkoušeli jsme si hlavně různé výjimečné situace a také jízdu tzv. „na ruku,“ takže byla sranda se vzájemně hecovat a sledovat, jak nám to jde.

Na trenažéru jsme si užili dost zábavných chvil, ale samozřejmě, že i užitečných do budoucna 🙂

Situace ohledně pandemie ale nebyla růžová a všichni jsme se začali obávat, zda tento kurz vůbec dokončíme. Zatím se opatření na nás nevztahovala, takže jsme rozjeli i třetí týden (druhý po obnově). To už byly na programu řady jednotlivých lokomotiv či jednotek. Ke každé jsme vyfasovali nějaké nakopírované materiály se schématy, ale stejně si raději dělám co nejpodrobnější poznámky, abych se měla z čeho učit. Naše skupina začala v pondělí klasikou a to strojem 810. Naštěstí jsem na ní už jednou byla, takže vím, o čem je řeč. K dodaným materiálům jsem si stejně raději z internetu objednala i publikaci, která o 810 vyšla. Další den je na programu 854, u nás přezdívaný „katr,“ ale dál také podle varianty „trilobit“ (motor + vložený vůz + řídící vůz) nebo „kočkopes“ (motor + řidičák). Díky posunu na depu už jsem měla také čest se s tímto vozem setkat, protože se u nás odstavují.

Třetí den byla na řadě „veselá kráva,“ tedy lokomotiva 714, která u nás už jezdí spíš jako náhradní lokomotiva na záloze nebo na myčce. Poslední, co jsme stihli probrat, byla souprava 814 Regionova, na kterých jsem při zácvicích byla asi nejvíc. Bohužel poté se opět situace s covidem zhoršila a nám bylo oznámeno, že nám kurz znovu přeruší. Do konce nám zbýval už jen týden, ale tak ten si hold dáme v novém roce.

Co jsem postřehla, tak druhá půlka naší skupiny stihla probrat řady 750, 794, 814 a 714. Co je také znát, když člověk narazí na učitele, co umí učit a umí předat to podstatné a důležité. Naštěstí jsme jednoho skvělého lektora a bývalého strojvedoucího dostali na celkem tři dny a to byla paráda. Člověk pochopil, co kde je, na co si dát pozor a co víc, ještě se zasmál při různých zážitcích z praxe. Jiní se také snažili, ale bohužel to už nebylo takové, jak by si člověk přál. Musím stejně hlavně spoléhat na to, že nejvíc nám dá následná praxe při zácviku a samotném ježdění.

Bohužel další přerušení tomu také moc nepřidá a my tak před vánoci opouštíme Třebovou. Já dobírám poslední dny dovolené s tím, že do práce půjdu v pondělí 4. ledna.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Eva Koňáková / eva-moto.com (@evca89)

Zpátky do práce

Po zase dlouhé pauze bez ježdění (celý prosinec + vlastně skoro celý listopad) mířím začátkem ledna k nám na depo. Už se nemůžu dočkat, že se svezu a zase pochytím něco od strojvedoucího. Čeká mě rychlíková dvoudenní túra na Prahu a lepšího fíru jsem si nemohla přát. Jde o pána, který už je v důchodu, ale stále jezdí a jeho padesátiletá praxe by stačila na vydání knihy. Je vidět, že to má v ruce a jede jistě. My tyto směny dostáváme kvůli tomu, abychom znali i jinou dopravu, než na lokálce, kde budeme na začátku jezdit. Cestou zpátky k nám nastoupil i náš „cvičný,“ takže nakonec zkouší i mě a objasňuje mi některé nesrovnalosti, které ještě mám.

Další den mám naplánovanou třetí zálohu, na kterou si bereme „krávu,“ takže alespoň můžu kouknout po věcech, které nám říkali v kurzu. Strojvedoucí, se kterým jsem měla tuto směnu mít, musel do karantény, takže narychlo přijíždí jiný a musím říct, že to byla také paráda. Ví spoustu věcí a hodně mi toho o tomto stroji ujasnil. Na poslední dva dny v týdnu mám posun na depu, u kterého se od nového grafikonu změnil obsah práce. V tom našem konkrétním případě se nejede pryč, ani se neodstavuje zmiňovaný Katr, ale jsme jen na depu. Běháme tedy připravovat stroje, co jedou na trať a nebo plníme požadavky dílny, co chce postavit na který kanál. Ono se to nezdál, ale člověk se tady u toho docela nachodí a moc toho nenajezdí. Jsem ale ráda, že jsem si opět mohla vyzkoušet najíždění na točnu, na kterou je to u nás hlavně s Regionovou na centimetry a podobné je to také s najížděním do haly, kde se musí nárazníky najet až do zdi. Někdy jsou to nervy, ale jsem ráda, že si to můžu zkoušet pod dohledem, takže jsem nic nezkazila a neprojela jsem skrz :-D. V pátek se nám zrovna rozbíjela jedna mašina za druhou, takže bylo práce dost a byli jsme oba rádi, že už to končí.

zmiňovaná točna, kde je to na centimetry…

Karanténa

O víkendu jsem vyrazila na hory, vyvětrat se na čerstvý vzduch a projít se v přírodě. Bohužel jsem se tam setkala s lidmi, u kterých se následně potvrdilo nakažení Covid-19, takže jsem musela nastoupit do karantény a počkat na testy. To jsem měla takovou radost, že můžu pokračovat v zácviku, že nám to zatím nepřerušili, až se mi to přerušilo samo… Testy pro mě naštěstí dopadly dobře a byla jsem negativní, navíc bez příznaků, takže jsem si odbyla jen povinných deset dní doma a hurá zpátky do práce!

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Eva Koňáková / eva-moto.com (@evca89)