Nejprve vše probíhalo až moc rychle, teď sedíme doma…

Jak jsem zmínila v předchozím článku, který docela vyvolal dost emocí u některých čtenářů, tak jsem 1. října složila druhou zkoušku. Byl to čtvrtek a po víkendu jsem měla nastoupit do druhého kurzu (ZOZ) do České Třebové. Na učebně jsme se z prvního kurzu sešli jen ve třech, zbytek byli služebně starší kolegové, kteří už většinou měli za sebou část aktivního výcviku. Já neměla zatím nic, takže pro mě to pokračovalo hlavně v učení se předpisů.

První týden jsme věnovali dopravě, takže jsme opět procházeli dopravní situace a věci hlavně z předpisu SŽDC D1. Kvůli tomu, že jsme měli předchozí zkoušku před kurzem, bylo to víceméně opakování. V tu chvíli už se ale začala dost zpřísňovat opatření vzhledem ke Covid 19 a my museli celý týden sedět na učebně v rouškách, i když jsme seděli v rozestupech. Sundat jsme si je mohli jen při jídle nebo na pokoji. Vyučující měl výhodu, že měl od nás odstup jedné řady lavic a měl vlastní vchod do učebny, takže on v tom prý sedět nemusel…

Samozřejmě jsme se museli jít podívat i ke kolejím :-D…

Na konci tohoto kurzu není žádná velká zkouška, ty budou až pak na depu, takže jsme s kolegy využili čas a vyrazili na procházky po okolí. Při prvním kurzu na to vůbec nebyl čas, tak se to teď hodilo a měli jsme alespoň nějaký pohyb. Přeci jen, sedět celý den na učebně, nacpat se při obědě a večeři a pak si jít lehnout, není moc dobré. Naštěstí jsme stihli ještě poslední otevířačky restaurací, takže jsme po procházce stihli dát ještě nějakou dobrou večeři a pivko.

S dalším vývojem situace jsme začínali mít obavy, zda kurz vůbec dotáhneme do konce. Spolu s námi byli na budově rozjeté další kurzy a vedení nás ujišťovalo, že budeme pokračovat dál, protože jde o práci. Bohužel to tak nebylo. V sobotu zazvonil telefon a bylo mi oznámeno, že musí všechny kurzy v současné chvíli přerušit a že se o nás mají postarat v depu.

https://www.instagram.com/p/CGaUItAJIoO/

Hned další den (neděle) proto volám do depa, kde zatím nic neví. Proto to mám zkusit znovu v pondělí, až tam bude vedoucí strojmistr. Ten tam naštěstí po ránu byl, jenže byly zrušeny všechna další školení a tak toho měl hodně s plánováním směn pro všechny ostatní. Dozvídám se to, co se dalo čekat, dostáváme samostudium do půlky týdne a pak se uvidí.

Nakonec nám do konce měsíce naplánovali samostudium s tím, že v určité dny budeme dojíždět do depa. Všechny zácvikanty rozdělili na skupiny, abychom se potkávali v co nejmenším počtu. Naštěstí se nás na některé dny ujal náš „cvičný,“ takže jsme probírali techniku a šli do dílny. To mě moc bavilo, protože jsme se konečně z učebny přesunuli do praktické části. Prolezli jsme si mašinky, šli do kanálu a zkoušeli si například změnit směr na nápravové převodovce u 810 a Regionovy. Tento den skvěle utekl a konečně mě to bavilo. Bohužel to také bylo poslední, co jsme mohli udělat. Na poslední říjnový týden už musíme z nařízení vedení zůstat doma…  Jak to bude dál, nikdo neví…