Nějaké novinky pro příští rok a pomalý přechod z podzimu na zimu.

A je tu podzim, přichází zima. A nejen, že na člověka doléhá podzimní nálada a přípravy na zimu, Vánoce, ale i na dráze je to zase jiné. Samozřejmě, že nejkrásnější jsou ty odpoledne a podvečery, kdy sluníčko krásně svítí do přírody a vy se můžete kochat krásně zbarvenými listy stromů a celé krajiny. Na polích koukáte, jak už se sklízí kukuřice, přes kterou jste donedávna neviděli na přejezdy, na druhou stranu tu vyrůstají kopce s cukrovou řepou a opět tu máte v některých místech přirozené překážky a horší výhled. Ještě zrádnější je zmiňované listí, které když padá na koleje, tak vám připraví nejednu horkou chvíli v podobě klouzání. A když se k tomu přidají letos velice časté mlhy, tak je o „zábavu“ postaráno. Najednou to nechce jet, protože to hrabe a brzdit se musí zvlášť opatrně, protože profičet nějakou zastávku nebo dokonce návěstidlo nikdo nechce, natož „obout“ mašinku, což pak stojí nemalé peníze na soustruhu. Nejhorší je kombinace mlhy, lehkého deště a tmy. To pak máte oči vyvalené jako angorák, vidíte na dva metry před mašinku a najednou se tu zjeví zastávka a tam nějaké siluety. A je to člověk anebo jen stín koše, lampy nebo keře? Někteří cestující jsou vybaveni baterkou a ty musím zvlášť pochválit, protože to v těchto nepřehledných situacích hodně pomáhá. Pak ale máte právě zmíněný krásný den nebo svítání a na tyhle problémy okamžitě zapomenete.

Úplně parádní viditelnost 😀

A přesný opak… jedno z těch krásných rán v Českém ráji.

A kromě mlhy a hledání cestujících na zastávkách musíte i přes to, že máte přednost před veškerým provozem na silnici, neustále hlídat železniční přejezdy. Někomu totiž nestačí kříže, stopka, blikače, závora, nic… prakticky každou směnu je to o tom, kdo vyhraje…

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Eva Koňáková (@evca89)

Nové turnusy

S podzimem je spojeno nejen sychravé počasí a nutnost přizpůsobit tomu jízdu, ale také se vše připravuje na nové změny v jízdních řádech. Ty probíhají tradičně v půlce prosince. Sice moc nechápu, proč tak blbý termín, proč to nemůže být například od Nového roku anebo třeba od začátku školního roku, protože přes prázdniny se také jezdí jinak. Ale je to tak, je to dráha, a to je vlastní svět, ta si žije po svém. Půlka prosince a všem se všechno změní.

Když budu konkrétnější, tak v případě mého působení na trati Hradec Králové – Jičín – Turnov, dochází k výrazným změnám. Spoustu výkonů nám seberou kolegové z Turnova a Liberce, protože jim zase vzali výkony soukromníci a my musíme ustoupit jim, aby měli práci. Dokonce oni budou jezdit i do Nymburka, kam bych také ráda jezdila, ale u nás nemám šanci se na tyhle směny dostat. No a pro nás na naší lokálce toho tak zákonitě zůstalo mnohem méně, a to se muselo vykompenzovat jinde, a tak se přesouváme víc na východ.

Když někdo u rekonstrukce moc nepřemýšlí, tak do dopadne takhle… je lepší jezdit plynule nebo takhle? #mynic

Přišly nám návrhy turnusů a průběhů směn a my měli čas si vše prozkoumat. Musím pochválit naše IT oddělení, které nám na chvíli nahrálo do tabletů všechny turnusy v rámci našeho „středu,“ takže jsem mrkla právě i na ty turnusy v Turnově, Liberci, Nymburce a dalších provozních jednotkách. Upřímně, u nás v Hradci mě některé věci štvaly, a tak jsem si říkala, zda by pro mě nebylo lepší jezdit jinde a přímé srovnání směn bylo to nejlepší pro případný odchod. V tu chvíli se také na depu rozjela „anonymní anketa,“ kdy jsme měli do přísně střežené urny vložit náš požadavek, do jakého turnusu chceme být zařazeni nebo zda jezdit letmo a mít to pokaždé jinak.

Pro mě osobně byl v tu chvíli nejlepším a vlastně jediným možným řešením turnus na motorové záloze, kde se jezdí záloha po depu v Hradci Králové a na naší opravně vozů s myčkou. Vzhledem k dojíždění 50 km jsou pro mě nejvhodnější co možná nejdelší směny, abych pak mohla být alespoň dva dny doma a nemusela každý den jezdit do Hradce a zpátky, a to tady je. I vzhledem k mému soukromému životu a koníčkům nechci trávit všechen svůj čas v práci, protože nežiji jen mašinkami, i když mě tahle práce moc baví. Tento turnus je postavený tak, že má 4 dny v práci a dva dny volna a takhle pořád dokola, takže je tu více volného času a už se dá i něco naplánovat. Na lokálce byl naopak koncept přibližně čtyři dny práce a jeden den volno a do toho různé varianty na víkend atd. Samozřejmě, že těch možností ježdění je víc, ale také se to odvíjí od znalostí tratí a mašinek. Každý si tak měl napsat, co chce jezdit a pak zasedlo vedení s odbornou komisí a ti určili, jak to příští rok s námi bude.

Konečně nově po dvou od Stéblové až do Pardubic

Je smutné, že tu pořád ještě panují socialistické přežitky z dob minulých, a tak se prý nejvíce hledí na to, kdy člověk na dráhu přišel. Jasně, mám úctu ke starším kolegům, hlavně se od nich mám pořád co naučit, ale na druhou stranu i my mladí máme nějaké své potřeby, zájmy, rodiny a chceme také chodit do práce tak, aby nám to co nejlépe vyhovovalo se soukromým životem. Proto mi nepřijde úplně fér, že my, co jsme na dráze chvíli, musíme sklopit hlavu a čekat, co na nás zbyde. To naopak spíš povede k tomu, že zase další odejdou, tak jako v létě a nových se moc nehrne. Jak jsem již zmiňovala, i já o tom začala přemýšlet jít jezdit pod jiné depo – v mém případě pod Nymburk, kam mě lákala spousta tamních kolegů, kam bych to měla blíž na dojíždění, a i ty dva dny volna k tomu. Vždyť vstát na nástup ve tři hodiny ráno musím stejně já, jako ten, co jezdí o deset let déle a tu směnu musíme odjezdit oba dva úplně stejně, zkoušky musíme mít úplně stejně, a naopak oni mají alespoň vyšší příplatek za praxi. A to je snad jejich odměna za věrnost podniku, ale že by někteří museli plánovat život druhému, to se mi nelíbí.

Je zajímavé, jak se během těchto tahanic, kdo kde chce být někteří kolegové vybarví. Vždy jsem měla raději mužský kolektiv pro lepší pohodu a srandu, ale někdy je to jinak. Najdou se tací kolegové, co vás jednou plácají po zádech za odvahu něco změnit, ale po uplynutí pár týdnů od nich slyšíte, že jen brečíte a jste na obtíž. Najednou už to nejsou vtípky a podpora, ale jízlivé poznámky o mladé nezkušenosti a neznalosti zákonitostí dráhy. Naštěstí je takových minimum, ale pak člověk pochopí, že ne každý, kdo se tváří jako kamarád, takový je. A to ani nemá cenu rozebírat, jaká je to na dráze drbárna. Všichni o vašem životě ví víc než vy sami, dozvíte se, co děláte nebo neděláte, i když to vůbec tak není atd. A pak, že jsou drbny ženský, ale co někdy předvádí právě chlapi, to je stokrát horší. Každopádně, takových je pořád hrstka, a zbylí skvělí kolegové vám to právě tím vtipem nahradí a zas to v práci baví.

… tohle každý strojvedoucí nerad vidí…

No a jak to nakonec se mnou dopadlo?

Vyšlo mi to! Dostala jsem se na vysněnou zálohu na poslední volné místo a jsem za to nesmírně ráda. Vyhovuje mi skladba směn a už se těším, jak se vrátím k některým věcem, které jsem poslední tři roky kvůli dráze zanedbávala. Od některých jsem si vyslechla, že je to úpadek, že bych měla mířit výš, že mám být ambicióznější, ale já si myslím, že mám na všechno dost času. Tady také posbírám zkušenosti. Však nejednou jsem slyšela, jak se „dříve hoblovala záloha kolik let, než se dostalo na trať.“ Tak teď si to také odjezdím a na trať se samozřejmě můžu kdykoliv vydat. Však poznání mi nadále platí, platí mi autorizace na mašinky, takže není všem dnům konec, a naopak díky většímu volnu můžu čas od času vzít nějakou směnu na trati a užít si ji naplno a nebudu tak nespokojená, jak možná v poslední době.

Mašinky

Se změnou turnusů se také samozřejmě mění i nasazení mašinek. Nám by měli na lokálku přijít tria Regionovy, takže se zvýší kapacita vlaku a výkon, protože mají dva motory. Na druhou stranu nám kvůli tomu odejdou naše dvouvozové Regionovy. Bohužel o tom rozhodují od stolu a samozřejmě, že od nás odejdou ty nejlepší kusy a jedny z těch nejhorších nám zůstanou. Určující je totiž její číslo, a ne spolehlivost nebo rychlost. Proč si nemůžeme vybrat my, co jsme v provozu to, čím chceme jezdit a které pošleme o dům dál?! Kdo by se zbavoval těch nejlepších koní ve stáji? Bohužel jsme jeden velký podnik a v rámci něho jsou takové přesuny běžné. Rozhodují jiní, a tak naše nejlepší kusy budou nově jezdit jinde. A v tu chvíli si říkám, ještě, že budu na té záloze a bude mi tohle už jedno :-D.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Eva Koňáková (@evca89)

Jinak trio je zajímavé svezení. Výjimečně jsem se s tím mohla při jedné směně svést, protože zase něco někde chcíplo a nebylo čím vyjet. Bohužel mi nejprve moc nepřálo počasí, když pršelo a do toho všude to listí, ale při cestě zpět se počasí umoudřilo a bylo to parádní svezení a bude to asi posun k lepšímu na této trati, která je hlavně v sezóně turisticky hodně vytížená. Na druhou stranu s tím bude spojené delší zbrojení kvůli více nádržím, bude problém se zásuvkami a běháním s kabely, protože ani mě to na depu od jednoho konce nedalo k zásuvce a musela jsem si půjčit prodlužovačku, takže to bude asi v některých stanicích, kde se spí, ještě veselé. No musím se pak kolegů zeptat.

A závěrem? Je jasné, že mi lokálka určitým způsobem bude chybět, hlavně ty výhledy do kraje, někteří vlakvedoucí, výpravčí a cestující. Na druhou stranu už se těším na zálohu, na posunovače, na méně dojíždění a více volného času, který tak potřebuji.